Rozcestník » Kronika 2006 » Eš u Pacova - říjen 2006

Ve středu v podvečer nás vlak dovezl do zastávky Šimpach nedaleko Pacova. Michal a Rio jeli napřed Náčelníkovou oktávií. Michal nám odvezl batohy od vlaku a hned jsme se vydali na noční hru „Najdi si chatu“. Do Eše jsme dorazili snadno, ale vtrhněte v osm hodin večer do cizího domu se slovy: „Tak jsme tady.“ Michal schválně schoval auto do garáže, abychom nemohli chatu lehce poznat. Úplně bez nápovědy jsme nebyly, ale získané indicie nám moc nepomáhaly. Zelenou dokonce stavěla hlídka Policie ČR. Michal přispěchal na pomoc s vysvětlením, že se jedná o hru.
Ráno jsme vstali a překvapivě hned první den vyrazili na „malý“ celodenní výlet. Po cestě mezi poli louky a lesíkem jsme se mohli pokochat krásným výhledem na hrad Kámen. V květnu roku 2006 jsme na něj zavítali při našem putování. Pamětníci zavzpomínali, jaký hlad nás tenkrát sužoval. Michal O’Lence připomněl, že 150 fotek hradní velkoskalky bylo trošku moc. Naštěstí na podzim už kytky nekvetly. Prohlédli jsme si zahradu a Jonáš si koupil turistickou známku. Bylo po sezóně a hrad byl zavřený, ale i tak bychom na něj nešli. Po červené značce jsme pokračovali do Pacova. Zahráli jsme si šiskovku. Vypukl lítý boj o rokli, kterou vedla cesta. Obě válčící strany byly blízko u sebe a měli k dispozici spoustu úkrytů. Po několika opakováních Michal velel k odchodu, no spíše odběhu. Doháněli jsme první skupinu, která šiškovkou pohrdla. Čekala na nás u trati nedaleko pacovského nádraží.

V Pacově jsme si prohlédli oba místní kostely a poté jsme dostali rozchod, který využil každý po svém. Malá Eliška si hrála na bezdomovce, když se jen tak válela na podlaze v cukrárně. Těžko jsme se scházeli na místě srazu-schodech kostela, odkud měla začít další velká hra. Vašek s Járou odešli vytyčit stanoviště orienťáku. První vycházela Modrá. K Červené byl přiřazen Snake, coby dozor. Jako poslední vyrážela Růžová s velkým handicapem, místo mapy měla pouze Riovu paměť. Žlutá se hned ze začátku potýkala s problémy. První stanoviště jí musel najít Michal. Kyslík nepochopil, že první propustí pod tratí, u níž vede červená turistická značka rovnoběžně s kolejemi, se myslí propust pod tratí a ne ve stanici . Jeho sebevědomí tím bylo natolik nahlodáno, že se až dokonce orienťáku stal značně neurotickým a nekomunikativním. Pokud tedy nepočítáme občasné vyštěknutí povelů. Kubakovi hrozila ve skupině vzpoura u stanoviště č. 2, které se nacházelo pod železničním mostem západně od Červeného mlýna. Dlouho jej nemohli najít. Po malé pomoci slavila nakonec Zelená úspěch. Postup obou skupin byl zhacen blouděním ke stanovišti u Kejtova mlýna. Karel ztratil peněženku. Před dlouho hledaným stanovištěm se obě skupiny sešly. Byla již tma jak v pytli. S pomocí Michala skupiny stanoviště našly. Bylo však na druhém břehu širokého potoka. Pomohla improvizovaná lávka dlouhá cca šest metrů. Elišku unesla. Škoda jen zaváhání téměř u druhého břehu. Kláda se s ní otočila a Eliška skončila ve studené vodě. Pár temp a Eliška byla u našeho břehu. Složili jsme se jí na oblečení a již nastupoval druhý odvážlivec Kyslík. Asi se tento den příliš najedl. Faktem je, že se pod ním lávka prolomila a namočil si nohy po kolena. Držel se totiž větví olše. Zůstal však již na správném břehu. Opsal vše potřebné a plavným skokem ze stromu se přenesl zpět k nám. Drsná hra a velké nasazení dětí. Vašek se divil, že jsme nešli po lávce, která byla prý 50 m proti proudu. Kdo to mohl vědět? Po orienťáku jsme se navečeřeli a unavení jsme šli spát.

V pátek měla službu Červená. Vedoucím byl Adam, když Rajta hanebně zůstal doma. K snídani byly pro změnu lupínky. Dopoledne jsme hráli míčové hry a vedoucí připravovali další velkou hru. Děti našly dobrou a posekanou louku, odkud je vyhnal starší páprda s tím, že se ta louka obdělává. Služba za námi přišla už na neposekanou louku, kde jsme hráli bleskovku a jiné nebodované hry. K obědu na nás čekal výtečný květákový mozeček s kaší. Když služba umyla nádobí, šli jsme hrát stanovištní hru nazvanou „Přípravy Emila Holuba". Na nultém stanovišti jsme se museli naučit holandštině, neboť jsme ji potřebovali na ostatních stanovištích. Učili jsme se slovní spojení jako například: dobrý den – chud morchen, nashledanou – choden dag , ahoj - dach, hallo, daag, hoj, a „Jak se máš?“ – „Hoe gaat het?“. Na prvním stanovišti jsme stříleli ze vzduchovky (Rio). Měli jsme čtyři pokusy a jeden zkušební. Na druhém jsme měli poznat co nejvíc rostlin (Michal). Na třetím jsme měli předvést holuba ptáka, nikoli cestovatele ani hlenivce nosního, jakkoli jsme chtěli.(Jarda). Čtvrté stanoviště cvičilo odhad, neboť jsme házeli kamínky do plechovek. (O‘Lenka). Na pátém stanovišti (Váša) jsme měli z papíru udělat vlaštovku a hodit ji co nejdál. Sláva vítězům a čest těm co házeli proti větru. Šesté stanoviště prověřilo naše zeměpisné znalosti. Na slepé mapě jsme museli určit co nejvíce českých řek a měst (Michal). Sedmé stanoviště spočívalo v malování holuba podle popisu (Jarda). Na osmém stanovišti jsme si na čas museli přinést dva co nejplacatější kameny a na nich co nejdéle předvádět holubičku, vlastně Emila (O´Lenka). U devátého stanoviště jsme hledali hrách (správně drahokamy) na čas (Váša).Večer jsme si v chatě zahráli oblíbenou hru Riskuj.
V sobotu Zelená připravila ke snídani chleby se sýrem. Po ní se děti odešly strojit na venkovní program. Kubak šel naštípat trošku dřeva. Zamyslel se bůhví nad čím a seknul se do palce. Krve jak z biologicky znehodnoceného býka. Odporné ošetření rány bylo nevyhnutelné. Stalo se tak v koupelně, ale Kubak začal omdlívat a padat do sprchového kouta. Naštěstí ho Mísa zadržela. Pak ošetřovatelé Kubaka uložili do postýlky. Po umoření hory nádobí se Zelená vydá za ostatními do lesa. Kubak zůstal zalezlý ve svém spacáku. Ostatní hráli šiškovku nebo hru Špión. Každému byl na záda přidělán papírek, na kterém byl napsán nějaký rok a písmeno. Rok znamenal nějakou konkrétní události a písmeno bylo navíc, zbytečné a matoucí. Rozprostřeli jsme se v hracím poli a snažili se přečíst co nejvíce cedulek. Zapisovateli byli Mísa a Vašek. Po čase za námi přišel Michal, který byl v Pacově nakupovat a rovnou přivezl Katku a Žábu. Zase jsme si zahráli šiškovou válku přes cestu.

Poobědvali jsme na sluníčku před chatou. Oběd, čočku a párek, vařil Rio a Jára. Po obědě služba myla nádobí a zbytek se snažil napsat, co znamenaly roky z dopolední hry Špión. Odpoledne jsme si zahráli Mravence. Nejdřív jsme ale trošku potýrali Járu. Ten až do poslední chvíle netušil, co znamená dav běžících lidí řvoucích „valná hromada na Jardu!“ Teď již to ví. Na Mravence jsme rozděleni následovně. V jedné skupině byli z velkých O‘Lenka, Snake a Kvásek a ve druhé Rio, Jára a Kyslik. Hráli jsme v rozmanitém terénu, kde byly i skály. Hru nejdříve vyhrávalo Riovo družstvo, ale když Rio a Jára odešli vařit večeři, začala vyhrávat druhá skupina. Před odchodem na večeři jsme si na louce zahráli předvádění filmů.

Po večeři jsme hráli druhé kolo Riskuj, zatímco velcí vytyčovali odrazky. Příprava trvala dlouho a proto není divu, že trasa měřila skoro tři km a bylo na ní 68 stanovišť. Tak dlouhé odrazky jsme ještě neměli. Z velké části byly vedeny po polích a loukách. První běžel Kyslík a vrátil se za překvapujících 35 minut. Někteří museli čekat na baterku, neboť ji nemají nebo ta jejich vládne ubohou svítivostí. Začíná pršet a studený déšť seká přímo do obličeje. Na polích není kam se před ním schovat, i přesto mají odrazky úspěch. Úsměvná je příhoda Klárky, která se dlouho hnala za červeným světýlkem. Až po chvíli zjistila, že utíká za výstražným světlem umístěným na nedalekém vysílači. Z odrazek jsme vyluštili další informace o Emilovi Holubovi.

Neděle byla věnována především úklidu. Posnídali jsme müsli s mlékem. V chatě zůstal Kvásek, který myl ešusy, a pár velkých, kteří mu dělali psychickou podporu a uklízeli všemožný bordel. Ostatní šli hrát do nedalekého lesa opět Mravence. Nejdříve jsme ale na louce hráli hru Pane, pojďte ven. Až když za námi přišli Snake, Jarda a Kyslík, vrhli jsme se na Mravence. Poměrně vyrovnaný boj se nakonec zvrtl v pasivitu hráčů a s hrou jsme museli skončit. Dohody o další hře ukončil déšť. Pokoušeli jsme se schovat pod nedaleký krmelec, ale žlábek neudržel Háňu . Prasknul. Asi se moc nasnídala. Konečně oběd. Těstoviny se sýrovou omáčkou. Tentokrát služba myla pouze zdejší věci a oddílové hrnce. Ešusy si každý umyl sám. Snad. Kubak na tomto výletě objevil vzrostlý penicilín ve svém ešusu. Zapomněl ho po minulém výletě umýt a docela mu i vykvetkl. Děti spolu s Katkou a Žábou a Jiřináčem odešly hrát míčové hry. Hrály tzv. Jiřináčovo ragby, ale nakonec zůstaly u osvědčené bleskovky. Po čase zvítězila šiškovka. Mezitím velcí chatu uklidili a předali ji Riovým rodičům. Rozdělili jsme se na vlakoskupinu a autoskupinu. Tu tvořili Kyslík, Danča a Rajtík s Adamem, Pinkasovi a Michal. Hurá domů. Na nádraží v Čerčanech ještě Kyslík provedl dražbu věcí a tím skončil náš výlet.

Zatím nikdo nekomentoval. Buďte první kdo vloží svůj komentář.

Pro přidání komentáře musíte být přihlášený.

---